I osoby s mentálním postižením samozřejmě prožívají zármutek, stárnou a vyžadují paliativní péči. V sociálních službách jde o velmi palčivé téma, k němuž ale zatím chybí informace, metodická podpora i příklady dobré praxe. Nová publikace právě na tuto potřebu reaguje a přináší aktuální informace odborné i laické veřejnosti.

Kniha je určena pro rodinné příslušníky osob s mentálním postižením a pracovníky pomáhajících profesí. 

Když se na počátku devadesátých let začala rozvíjet nabídka sociálních služeb, bylo mnoho rodičů v produktivním věku a jejich děti s mentálním postižením teprve dospívaly, a proto se řešily problémy spojené s mládím a plnohodnotným životem. Nyní se ale dostáváme do situace, kdy tito rodiče i jejich děti stárnou. Vyvstávají tak mnohé palčivé otázky: co bude s lidmi s mentálním postižením po smrti jejich rodičů? Co dělat, když se pečující rodič pomalu mění v osobu opečovávanou? Jak se vypořádávat s přibývajícími zdravotními problémy lidí s mentálním postižením nebo s otázkou truchlení u nich? Jaké sociální služby je možné a vhodné pro podporu stárnoucích lidí s mentálním postižením, kteří přišli o sociální podporu svých rodičů, využívat? 

Na tyto a další podobné otázky se snaží kniha Terezy Cimrmannové nalézt alespoň základní odpověď - a hlavně je jejím cílem otevřít na toto důležité téma veřejnou diskuzi a podpořit sdílení zkušeností.

Mgr. Tereza Cimrmannová, Ph.D., se věnuje projektové realizaci v oblasti práce se seniory, vzdělávání v sociální práci a etiky pomáhajících profesí. Publikovala v tuzemsku i zahraničí. V současné době lektoruje semináře zaměřené na stárnutí a umírání v chráněném bydlení pro osoby s mentálním postižením, na potřeby uživatelů a pracovníků v sociálních službách a na práci s jejich obavami. Založila neziskovou organizaci BEZoBAV časem a věnuje se stárnutí a mezigeneračním vztahům ve Středočeském kraji.

Členy autorského kolektivu dále jsou Mgr. Jana Biňovcová a Mgr. Filip Wágner.