Autor pojednává o morálním zranění, jímž trpí někteří muži, kterým scházel kvalitní kontakt s otcem. Fyzická absence otce se u nich projevuje po stránce afektivní a psychické a vyvolává určité nedostatky při utváření mužské identity ještě i v době, když tito synové dospěli, případně se sami stali otci. Autor vychází z vlastního života (zejména ze vztahu s vlastním otcem, resp. bez něj), z portrétů různých mužů a jejich příběhů a z příkladů z vlastní terapeutické praxe. Seznamuje čtenáře s tím, jak se tito muži jeví navenek, a jací doopravdy jsou uvnitř. Ukazuje důsledky, jež se projevily u synů, kteří vyrostli bez otce nebo jakoby bez otce. Ve své knize nabízí možnosti k lepšímu vzájemnému pochopení a souznění mezi mužem a ženou, rodiči a dětmi. V závěrečných kapitolách ukazuje, jak najít východiska a zbavovat se důsledků. Nedostatek zakotvení u současných mužů jako problém krize mužské identity.