Zahraniční politika byla dlouhá staletí chápána jako nástroj zajištění vnější bezpečnosti státu, nebo dokonce jako součást bezpečnostní politiky. Takový pohled na zahraniční politiku je dnes již překonaný. Proměna pojetí úkolů a cílů zahraniční politiky byla vyvolána transformací mezinárodních vztahů i domácích podmínek.

Na přelomu 60. a 70. let v souvislosti s rostoucí ekonomickou vzájemnou závislostí a nárůstem objemu mezinárodního obchodu začala do zahraniční politiky pronikat ekonomická témata. Zahraniční politika začala být mj. chápána i jako nástroj umožňující zajistit ekonomické zájmy státu a jeho firem a občanů.

K dalšímu rozšíření obsahu a cílů zahraniční politiky došlo pod vlivem rozvoje komunikačních technologií a transformace západních společností zahrnující změnu jejich hodnotového žebříčku a růst pozornosti věnované univerzálním hodnotám jako ochraně lidských práv, stavu životního prostředí a kvality života člověka, resp. lidstva jako takového.

Zahraniční politika tak na konci 70. let představovala daleko širší oblast, než tomu bylo po druhé světové válce, a úzké substantivní vymezení národního zájmu přestalo odpovídat skutečným zájmům státu.