Autor v knize zdůrazňuje nutnost alternativních přístupů ke studiu politické kultury islámu a Blízkého východu. Zhodnocuje míru dodržování islámských doktrín a tradic, analyzuje je z hlediska ekonomického, hledá v nich návody a směrnice ke způsobu vládnutí v islámských zemích. Věnuje se pojmu sekularizace a polemizuje, zda islám představuje skutečnou alternativu k sekularizovaným systémům západních společností a zda může dojít k oddělení náboženských struktur od státní moci. V této souvislosti charakterizuje uspořádání arabské společnosti, chování jejích členů, arabskou identitu a loajalitu. Odpověď na otázku, zda islám respektuje lidská práva, hledá v analýze islámského pojetí práv jednotlivce a dodržování lidských práv v zemích s převážně muslimským obyvatelstvem a identifikuje další faktory, které ovlivňují politické rozhodování. V závěrečné kapitole uvádí příklad Jordánska, kde na rozdíl od jiných muslimských zemí spolupracují sekulární a nábožensky orientované složky vcelku bezproblémově i v podmínkách sílícího vlivu Muslimského bratrstva, což je jev do značné míry výjimečný.