Analýza dvanácti ruských (igumen Daniil, Ioann Lukjanov, Avraam Norov, N. V. Gogol, Ivan Bunin, Andrej Bělyj) a šesti českých cestopisů (Martin Kabátník, Jan Hasištejnský, Oldřich Prefát, Václav Vratislav, Kryštof Harant and Jan Neruda) v rámci evropského kontextu. Srovnání děl autorů patřících k opozičním stranám církevního schismatu prokázalo nejen rozdíly, ale i shodné rysy a cíle jejich poutí. Pozornost je věnována také ilustracím.