Prostřednictvím takzvaných „mýtů“ se autoři pokusili odkrýt několik problémů univerzit, které jsou z historické perspektivy významné pro evropské (středoevropské) prostředí a zvláště pak pro prostředí české.

Cílem historického bádání na poli univerzitní kultury je poukázat na kontinuitu i diskontinuitu vývoje univerzit, a to od jejich středověkých počátků až po současnost. Autorům–historikům takové konstatování nestačí, ptají se dál a snaží se v knize nalézt odpovědi na otázky:

V čem konkrétně spočívá tato „kontinuita“ a „diskontinuita“?
Rozumíme dobře pojmům, které se používaly pro univerzitní vzdělání a bádání například ve středověku, ale třeba i v devatenáctém století?
Nedošlo v novověku nebo v průběhu 20. století k takovým změnám, které zcela změnily smysl a poslání univerzit, jednotlivých fakult, očekávání veřejnosti?
Nezměnila masová kultura na přelomu 19. a 20. století a posléze „masifikace“ vysokoškolského vzdělání ve druhé polovině 20. století cíle, jichž má univerzita ve společnosti plnit?
Nezměnili se zásadně i „aktéři dění“- univerzitní profesoři, docenti, další učitelé a konečně studenti?
Nepronikly do univerzit vlivy z ekonomiky a politiky natolik, že proměnily jejich vnitřní strukturu?
A nejsou dnešní úvahy nad univerzitami, jejich ideály a potřebami, jejich bojem za samostatnost a nezávislost, jejich úsilím o konkurenceschopnost, jejich hledáním kritérií pro hodnocení výkonů, jejich vnitřní nestabilitou vlastně výrazem hluboké krize, v nichž se celý univerzitní svět nachází?
Nezbývají už jen „mýty“, které nám sice pomohou zobrazit univerzitní svět včerejška, pro dnešní podobu však doposud nemáme přesnějších slov?
 „Kniha je dílem skutečně vysoce aktuálním a přínosným, neboť reaguje svěžím způsobem na řadu zahraničních i domácích diskuzí o poslání univerzit v minulosti, současnosti a budoucnosti. Zároveň vysoce oceňuji závěrečné podněty autorů k diskuzi o kontinuitě a diskontinuitě v současném chápání společenského poslání univerzit. Z metodologického hlediska vycházejí autoři z konceptu různých mýtů, jimiž univerzity zaštiťovaly a do jisté míry stále zaštiťují legitimitu své existence.“