Mým marodům není manifest, kterým vstoupilo Rakousko-Uherské mocnářství do běhu první světové války, ale název zajímavé knihy, jejíž podtitul zní „Jak vyrobit pacienta“. Po mém posledním ohlédnutí za knihou Doba jedová se i tentokrát budeme točit kolem tématiky „zdraví“, která je v poslední době diskutována často a živě. Ono také není divu, na denní světlo se začínají vynořovat různé znepokojivé informace o závadnosti toho či onoho výrobku, té či oné potraviny a nezřídka i nějakého léku, který by naopak měl našemu zdraví prospívat. Pozorný člověk, který se snaží vstřebat všechny tyto zprávy a informace, často zaručené a mnohdy i zcela protichůdné, z toho může mít docela zmatek v hlavě.
 

Mým marodům je kniha napsaná českým lékařem MUDr. Janem Hnízdilem, anebo abych byl úplně přesný, je to kniha sebraných článků, které tomuto lékaři vyšly v různých periodicích v průběhu několika posledních let. Jan Hnízdil je osobnost vskutku zajímavá, ať už z pohledu profesního, tak i z toho lidského; prostě Osobnost. A jak už to u osobností chodí, na některé životní pochody mají svůj osobitý pohled, který poměrně pravidelně nesouhlasí a naráží na pohled těch ostatních, v případě Jana Hnízdila se samozřejmě jedná o pohled na systém dnešní biologické medicíny, se kterou má asi každý z vás nějakou zkušenost. Mottem knihy se stal Voltairův citát: „Lékař je člověk, který podává léky, o nichž ví jen velmi málo, k léčně nemocí, o nichž ví ještě méně, lidem, o nichž neví vůbec nic.“

Možná právě tato věta začala vrtat v hlavě mladého lékaře Hnízdila, který ač vystudovaný MUDr. se dvěma atestacemi, léčil své pacienty dnes běžnými postupy, předepisoval standardní léky a časem pozoroval, že se mu pacienti vrací stále dokola bez pozitivního výsledku, tedy uzdravení. Možná právě tehdy si začal uvědomovat, že v dnešním systému lékařské péče je něco špatně, protože při všem technickém a biochemickém pokroku tu chybí zásadní element – uzdravený pacient. Možná právě v této chvíli si uvědomil, že dnešní medicínsko-farmaceutický komplex je založen právě na léčení, nikoliv na uzdravování. Uzdravený pacient už nepřináší zisk a jako takový je k nepotřebě. A tak začal léčit po svém a svoje pacienty začal uzdravovat. Celkem paradoxně se mu od té chvíle přestalo kariérně