Českou politiku tradičně provází nestabilita koaličních vlád. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 do současnosti se vystřídalo už 11 vládních kabinetů, jejichž průměrná životnost byla necelé dva roky. V evropské srovnávací perspektivě je na tom Česká republika podobně jako Itálie nebo Belgie, které patří k zemím s nejmenší trvalostí vlád v rámci Evropské unie. To je doprovázeno fenoménem tzv. přechodných vlád, které nastupují v situaci politické krize, jejichž specifikem je více či méně úřednický či technokratický ("odbornický") charakter.

Hlavním cílem knihy je přiblížit a srovnat případy takovýchto úřednických a polopolitických vlád a zamyslet se nad tím, proč k tomuto řešení politická elita sahala a jak se v tom odráží starší česká politická tradice a myšlenkové stereotypy. Autoři se proto vedle detailního pohledu na dva případy takovýchto vlád - vlády Josefa Tošovského (1998) a Jana Fischera (2009/10) - věnují i jejich kořenům v československé politické historii, a to v meziválečné éře a v prvních polistopadových letech.

Analýza úřednických a politických vlád je zasazena do kontextu problémů s vládnutím v České republice. Autoři se zamýšlejí nad funkcemi vlád a stran v demokracii a nad příčinami, proč je stabilita a akceschopnost českých kabinetů menší, než by mohla být. V závěru knihy rozebírají možnosti, jak české problémy s vládnutím řešit.