Kniha Všude a nikde, která vyšla poprvé v roce 1985, patří bez nadsázky ke klasickým titulům mediální knižnice. Joshua Meyrowitz, americký profesor komunikace na University of New Hampshire, v ní nápaditě a živě shrnul dramaturgickou sociologii Ervina Goffmana a technologický determinismus Marshalla McLuhana.
Elektronická média podle něj vytvářejí nové a bezprecedentní sociální situace, v nichž navazujeme vztahy a předvádíme se, aniž bychom byli svázáni příslušností ke konkrétní fyzické nebo společenské lokalitě. Díky – nebo kvůli – elektronickým médiím se nacházíme všude a současně nikde. Elektronická média, která nás oslovují především obrazy a zvuky, nejsou před nikým „uzamčena“ abstraktním kódem vyžadujícím různé úrovně gramotnosti, jako je třeba písmo. Dovolují vstoupit dovnitř prakticky každému, což s sebou však nese také zánik tajemství. Nastolují „smíšené situace“, v nichž se dříve neznámé a pouze tušené stává běžně dostupným. Meyrowitz podrobně popisuje zejména zánik tajemství mezi světy mužů a žen, dětí a dospělých a veřejnosti a jejích politických vůdců.