Po třech sbírkách sonetů se excelentní jihlavsko-brněnský básník – bez nadsázky virtuos formy a mág obsahu – vrací k řeči volné. A je to návrat nanejvýš šťastný a zdařilý! Začasté drsné, zároveň však krystalicky čisté verše, hojně inspirované autorovou lékařskou praxí, nepostrádají nic z toho, čím skutečná „Paní Poesie“ obdarovává své věrné: od reflexe bezedné tragiky lidského života až po jiskřivý humor a vtip. Status idem lze právem považovat za dosavadní vrchol Holubovy tvorby.“