Kniha se věnuje studiím nových médií – širokému interdisciplinárnímu akademickému metapoli zastřešujícímu sociálněvědné zkoumání a teoretickou reflexi takzvaných nových médií.
Text shrnuje historické a epistemologické kořeny studií nových médií a jejich vývoj a následně formuluje teoretický koncept nových médií. Tento koncept má podobu třídimenzionálního modelu odvozeného ze strukturační teorie Anthonyho Giddense, přičemž tři jeho dimenze zahrnují užití nových médií (jednání) a technotextuální artefakt a kontexty (coby formy struktur). Koncept by měl sloužit jako neredukcionistický výkladový rámec umožňující teoreticky ukotvenou celostní analýzu nových médií jako komplexního fenoménu utvářeného na úrovních artefaktu, sociálního jednání a širšího kulturního, politického a ekonomického milieu .