Tato kniha ukazuje, jakými cestami se ubírají myšlenky neoklasicky orientovaného politického teoretika. Jak autor praví v Úvodu k českému vydání, „,Neoklasicismus‘ ovšem v tomto kontextu neznamená pouze ‚renesanci‘ ‚klasických konceptů‘ – a zároveň předpoklad konceptů nové generace přizpůsobených naší době – nýbrž i vyjádření toho, že si je autor vědom své spřízněnosti s takovými novými – v daném případě postmoderními – koncepty. ... Takový neoklasicismus neukazuje na žádný statický soubor idejí či zásad odrážejících klasické vzory, nýbrž spíše se snaží ukázat, jak tkát strukturu politické společnosti způsobem, který se přímo vztahuje k veliké tradici a přitom je vhodný pro člověka dnešní doby. V textu, jenž tak vzniká (v nové ‚tkanině‘) nenajdeme kategorická vyhlášení toho, ‚co je‘ nebo co by bylo třeba si o tom myslet (taková prohlášení jsou přitom pro moderní psaní v oboru společenských věd nemálo charakteristická), žádnou ideu ‚zmrzlého textu‘, nýbrž pokus zapříst se čtenářem tichý dialog ... Za autorským záměrem se skrývá didaktický cíl: naučit čtenáře, jak myslet, jak se tím, že se postaví textu, nechat vtáhnout do samotného umění teoretizace. ... Číst si o člověku, o státu a o vztahu mezi člověkem a politickým společenstvím v jeho rozmanitých důsledcích, což je vlastní podstatou politické teorie, a činit tak se soustředěním, jehož si tento předmět žádá, to je krok k pochopení místa politické filosofie v dějinách lidstva a ke správnému pojetí role čtenáře-občana uplatňujícího svou tvůrčí ctižádost.“