Nejjednodušší definice moci říká, že je možností přinutit někoho, aby udělal něco proti své vůli. Na tom nemusí být nic špatného, moc a její výkon je součást chování všech sociálně žijících životů včetně lidí. Problémem je "patologická" moc, samoúčel, který se může projevovat syndromem mocenské pýchy neboli hybris syndromem popsaným na jednotlivých členech skupiny britských ministerských předsedů a prezidentů USA, kteří byli v úřadu v rozmezí let 1908-2008.
Mnoho lidí pije alkohol, závislost na alkoholu se ale vyvine jen u některých. Složkou vývoje závislosti je slast. Ta je i jedním ze základních prvků výkonu moci. Lze si tedy představit vznik závislosti na moci, jež se podobá závislosti na alkoholu.
Kombinace mocenské pýchy s mocenskou závislostí se pak v kombinaci se skupinovou hloupostí může stát mocenskou posedlostí. Příslušníci mocenských elit nemusí, ale mohou být mocensky závislí i posedlí. Čím vyšší je míra mocenské závislosti a posedlosti, tím vyšší je potřeba omezit v soutěži o zdroje vliv jiných mocenských elit stejně jako té části populace, jejíž podíl na moci je malý.
Obojí se dělá debilizací, jež má řadu podob.
Dějiny dokazují, že lidské společnosti po všech katastrofách, válkách a revolucích vždy a všude znovu ustavily mocenskou pyramidu včetně elity.
Lidé, jejichž podíl na moci je malý, spolupracují na vlastní debilizaci s lidmi z mocenských elit už tím, že díky docilitě a omezené racionalitě zcela automaticky přijímají sociální nerovnost jako objektivní nezměnitelnou danost. Z toho neplyne, že by všichni příslušníci mocenských elit nutně debilizaci unikali. Většina lidí se nechá debilizovat nebo aktivně debilizuje sama sebe, ať už příslušníky mocenské elity nejsou, nebo jsou. Debilizace totiž omezuje bolestnou kognitivní disonanci, vznikající například nesouladem mezi tím, co pozorujeme a chápeme a tím, co tvrdí propaganda. Tak může debilizace propůjčovat pocit harmonie, "světa v pořádku", jenž je stejně subjektivně reálný, jako je objektivně iluzorní. Evoluce, jejíž "síly" se objektivitou podobají gravitaci, totiž nepřestává působit proto, že o ní nevíme, vědět nemůžeme, nesmíme nebo nechceme.
Jsme však v nové situaci. Mocenské elity vlastní jaderné zbraně. Soutěž o zdroje, například o energii, suroviny a pitnou vodu, se zostřuje a prohlubuje. Lidský druh se dostal do zlomového období, které jsem označil metaforickým pojmem Darwinova mez. To je historicky kratičký okamžik, v němž se úzké skupiny v mocenských elitách nejmocnějších států, případně jen jedinci odpovídající za přípravu a spuštění války, budou či nebudou chovat dle paleolitického mocenského schématu. Jestliže se tak chovat budou, pak se přes veškerou vědeckou a technickou genialitu a sofistikovanost, náboženská a ideologická "zdůvodnění", geopolitické analýzy a dokonalou propagandistickou mašinerii zachovají stupidně.
Neboť čím víc jsou elity mocensky posedlé a ne-elity zdebilizované, tím vyšší je pravděpodobnost, že spustí Darwinova past.
To je rovněž metaforický pojem označující střet mezi evolučně selektovaným paleolitickým mocenským schématem řešícím konflikty válkou, a kulturně selektovaným humanitním potenciálem lidského druhu včetně kritického myšlení.
V důsledku této geniální stupidity by lidský druh v dějinách života mohl být prvním druhem, jenž se z nich díky svým evolučně kódovaným vlastnostem a kulturnímu vývoji, možná že dokonce neúmyslnou chybou, omylem, činem skupiny politických a/nebo náboženských fanatiků vyřadí sám, ač měl dost informací k tomu, aby se tak nestalo.