Svět ztratil svoji hloubku, zpovrchněl. Tradiční vzory se nevytváří, současné směřování se jeví coby "neúchylný chod", na který nemá lidská bytost sebemenší vliv. Základní podmínky dobrého života, tedy smysl pro "vkus", "takt" a "styl", podstatně zeslábly. "Vkus" neznamená pouhou úroveň estetické vnímavosti, ale schopnost souhlasit i odporovat. "Takt" reprezentuje vnitřní noblesu coby určující předpoklad vztahu člověka k sobě i ostatním. "Styl" se pak zjevuje pouze v okamžiku volby a utváření vlastní totožnosti a rozhodování o ní na vlastní zodpovědnost. Naši duchovní atmosféru charakterizuje tato směsice pocitů, jež ústí ve vědomí bezmoci... Život společenství však vyžaduje klid, všemi respektovaný řád, stabilitu, musí se chránit před překotnými změnami. Zdravé společenství zároveň potřebuje pěstovat smysl pro nezbytné změny a odbourávat vše, co přirozenému životu brání. Zde pramení diference společenství na rozmanité vrstvy, skupiny a seskupení. Zásluhou tohoto stylu politického života dokáže společnost tlumit agresivitu, rozvíjet snášenlivost vůči odlišnostem a přispívat k pocitu životního naplnění. Český filozof zkoumá podobu hluboké duchovní krize, jež ovládla současný svět a nastiňuje východiska z této neuspokojivé situace.